dost na tom je...a to učím. Má to svá nezpochybnitelná plus a pak samozřejmě otázky...rodiče a jejich inteligence tohle zmáknout a připravit i semtam model, že bohužel vyjít bude muset ono maličko skleníkové dítě plné svobody semtam s každým. Jinak se stát může, že bude mít víc problémů v životě, než byste chtěla. Celkově ale - nechť přijde konečně systém moudřejšího nastavení škol. Bez honění naprosto nevypovídajících známek, které se skutečně stávají metou místo mety opravdu vědět a objevovat, co se za věděním skrývá.

Koronavirus ukázal, že základní školy jsou důležité proto, aby někdo děti hlídal a rodiče mohli pracovat. Skoro se mi zdá, že to je jejich nejdůležitější funkce.

Je to hlídání pro rodiče zadarmo.

Pro rodiče je také důležité, aby děti získaly ten "papír". Když to děti pochopí, jakože to pochopí velmi brzy, učení je víceméně přestane bavit a jde jim o to hlavně tím martýriem, kterým je škola, prolézt ke spokojenosti rodičů.

Nechodit do školy může jen to dítě, které má možnost kvalitně se vzdělávat jiným způsobem (doma, v malé komunitní skupině apod.) Škola v zásadě není zlo, naučí děti (kromě toho, co jste zde vyjmenovala) i mnoho pro život důležitých věcí.

"Unschooling" opravdu není řešení jak dítě vychovávat pro samostatný život ve společnosti. Jsou dobré školy, horší školy a špatné školy. Zkusme ty druhé dvě zlepšovat, ale netvrďme, že domácí výuka je nahradí, protože to není pravda.

Nojo, ale takhle to vidíte Vy, vlastníma očima. Jenže dítě to může vidět úplně jinak....

Pro dítě je lepší, když si svou cestu najde samo. Co je důležité, pro jeho život se pak naučí s radostí a chutí.

https://www.svobodauceni.cz/video/skola-sudbury-valley/

Dítě si nikdy nehledá cestu samo. To je jen iluze.

Tady s vámi bezvýhradně souhlasím.

Vaše tvrzení vyplývá jen z vašich neznalostí.

Neznalostí čeho?

Nikdo nemá dítě na zkoušku, normální rodič udělá při výchově spoustu chyb, ale taky je mu jasné, že dítě potřebuje nějaké mantinely a jedině když je nějakým způsobem talentované, tak jeho talent rozvíjí. Kolik dětí ví co chce dělat po zakladce? Najde si cestu samo?

Vaše reakce na mě pramení z toho, že si myslíte, že jen vy všechno víte správně...

Bezvýhradně souhlasíte s tvrzením, že dítě si nikdy nehledá cestu samo. Je třeba tedy stanovit, co si pod tímto tvrzením představujeme. Dítě je samozřejmě ovlivněno prostředím ve kterém žije a pokud není donuceno k nějaké činnosti, najde si samo činnost jinou. Říkáme tomu, že si dítě našlo svou cestu.

Toto chování dětí je přirozené a nezávislé na prostoru a čase, protože takto jsme jako lidé naprogramováni.

Také jsem to kdysi nechápal a nevěřil jsem tomu, že by si děti mohly samy řídit své vzdělání. Musel jsem získat nějaké znalosti a v reálu vidět, že to skutečně jde, abych opustil chybné přesvědčení.

A ještě jedna věc, vy vycházíte z toho, že dítě absolvovalo státní školu. Ano, tyto děti jsou dost často bezradné, protože škola jim neumožní, aby si tu svou cestu našly.

"Pro dítě je lepší, když si svou cestu najde samo...."

---------------------------------------------------------------

Velmi pěkně o tom píše např. J.J Rousseau v Emilovi.

Tak bych řekl, že přibližně polovinu toho, co se vaše děti nenaučí, budou pak v dospělém životě dost postrádat. A patrně nebudou řadu věcí ani chápat.

Jako příklad rozporuji myšlenku s potřebou papíru na nějakou znalost, tedy i o možností získání práce. Představte si, že si usmyslíte, že se stanete chirurgem. Zde jde doslova o životy lidí. Tedy, než vás kdokoliv pustí k řezání do lidí, budete muset osvědčit, že práci zvládáte tak, abyste pokud možno nikoho nezabila svou neznalostí. K tomu vede proces, kterému se říká výuka a své schopnosti a dovednosti pak skládáte nějakým testem. Během té výuky se musíte naučit i věci, které vás nemusí bavit, ale potřebujete je k tomu, abyste pacienta nezabila.

Po úspěšně složené zkoušce dostanete ten "papír", který potvrzuje, že jste před tou a tou zkušební komisí obstála, tedy že můžete řezat do lidí. S tím papírem se pak můžete ucházet o práci kdekoliv, kde ten papír (vlastně dobrozdání té komise, za kterou se zaručuje nějaká škola) uznávají. Bez něj byste musela pracovat tam, kde byste se vyučila a to do doby, než by se vám podařilo získat takový věhlas, že by vás vzali na řezání lidí i jinde - bez jejich interního přezkoušení. Takové interní přezkušování je drahé, takže papír od uznávané komise je ekonomičtější opatření.

Můj bratranec, když uprchl z vlasti, pracoval ve Francii u firmy Hameg. Vedoucího výstupní kontroly tam dělala Vietnamec, kterého námořníci vytáhli z moře. Neměl jediný papír. Pan šéf si ho přezkoušel, zjistil, že umí a bylo.

Že to bez papíru jde, jsem si vyzkoušel i já, neb mi jej bolševik odmítl dát. Bylo to samozřejmě obtížnější, než u těch, co jej měli. Ale nakonec - stejně jsem uspěl.

Na druhou stranu tu mají papír lidé, které pustit k čemukoliv znamená katastrofu.

Já na svou práci také nepotřebuju žádný papír. Protože mé znalosti a schopnosti lze zjistit levně a nikoho neohrožuju na životě. Ale řezat do sebe od někoho bez papíru bych fakt nenechal.

Jak jsem psal - za vystavené doporučení (protože nic jiného vysvědčení či diplom není) ručí škola. Pokud z nějaké školy budou vycházet ve větším množství neschopná nemehla, ztratí škola kredit a zaměstnavatelé ji přestanou uznávat.

Jenom jestli taková výuka nepůsobí podobně jako pohádky.

Cimrman píše: "Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když však děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura," uzavírá Cimrman, "je pro děti nebezpečnější než alkohol či zápalky."

Nepůsobí.

Tak jen aby vaše děti nedopadly jako děti ve filmu "Jedna ruka netleská"

P.S. skvělý film

To trojmístné jméno mě mělo varovat... Nevarovalo a já to bohužel četl... Moje blbost.

Však jste také typický produkt kolektivní výuky.

Pan Nožička taktéž.

Vy jste dřív zřejmě přednášel na VUMLu, když to dokážete tak kvalifikovaně posoudit.

Vás dva dokáže posoudit i žák té nejzvláštnější školy.

A ta se nachází kde? Tipoval bych, že někde v Turnově nebo blízkém okolí.

Tohle je vyšší level mezilidských vztahů a svobody. Myslím si, že tam se nikdy ve svých úvahách nedostanete.

Na druhou stranu, pozice poslušného vykonavatele rozkazů, je v tomto systému docela ceněná.

Pokud byste někdy byl součástí nějakého pracovního kolektivu, věděl byste, že i lidé, kteří dle vás "poslušně vykonávají rozkazy" jsou velmi důležití. Říká se jim méně pejorativně, že jsou disciplinovaní, spolehliví a přesní. Pracovní tým, plný kreativních individualit je předem odsouzený k zániku.

Jenže tu práci si vybíráte sám dobrovolně a dobrovolně se podřizujete systému do nějž jste vstoupil. To je něco úplně jiného a nelze to srovnávat.

Aha, co se vaše děti nenaučí...

Být v kolektivu dětí kde se děti učí být solidární s druhými i čelit agresivním dětem, soutěživost, poznávat nespravedlnost i obdiv... atd.

Můj názor,

Vaše děti přijdou ze skleníku na mráz

A není lepší, že se naučí nebýt stádem oveček?

Soutěživost? Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.

Obdiv ke komu? K vylhanému VIPovi?

S nespravedlností se děti setkají ve škole a odnaučí se jí tam čelit.

Solidaritu zejména projevují ti, co si školní kolektivy ještě vylepšovali kolektivním pionýrem. Pořád tu straší!

Slovo kolektiv ztratilo kvůli minulému režimu původní význam. Navíc, kolektiv je skupina lidí, které někdo nějak sehnal dohromady.

Chcete-li něco rozumného dělat, potřebujete tým. Tým je skupina lidí, kteří mají podobný názor na věc, která je jejich pracovním cílem.

Většina(?) významných osobností měla domácí učitele, zejméne v době před zavedením povinné školní docházky.

Chodila jsem s jednou významnou osobností do školy, neměl domácí výuku, byl to dirigent Jiří Bělohlávek...

Ostatní vaše momenty k mému komentu komentovat nebudu.

Vy byste u mě napadl i to, kdybych napsala, že Babičku napsala Božena Němcová :-)

Oprava: ostatní vaše komenty, ne momenty

Já se nedivím, protože byste mé názory nedokázala s pomocí ověřitelných odkazů vyvrátit.

Obávám se, že se občas řadíte k lidem, kteří když řeknou, že Babičku napsala Božena Němcová, tak se pro jistotu jdu na tu knížku podívat.

Já vám nic vyvracet nebudu, vám nechám vaše názory, já si nechám v klidu ty svoje.

Pane Dvořáku,

* k Vašemu příspěvku v 16.05 hod.

"...Být v kolektivu dětí kde se děti učí být solidární s druhými i čelit agresivním dětem, soutěživost, poznávat nespravedlnost i obdiv... atd...."

-------------------------------------------------------------------------

Paní Naďo,

- soutěživost je z psychologického hlediska to nejhorší, na co jsou (vlastně byly, dnes už se téměř 3/4 roku neučí) školy zaměřeny a na co kladou naprosto neadekvátní důraz. Právě odtud se děti "naučí" nezdravé nadřazenosti, elitářství, důrazu na výkon, a tudíž namnoze také podvodu s cílem být za každou cenu co nejlepší. Na opačné straně pak stojí ty děti, které takto nemají šanci - a proto už třeba ve 4. třídě rezignují, což jim pak zůstává.

- agresivní děti mnohdy rády ukazují, co si mohou dovolit nejen k ostatním dětem, ale i k učiteli. Nevadí jim žádné zákonné tresty, takže učitelé, aby měli "pokoj", jejich chování mnohdy tolerují. Jak to asi působí na ostatní žáky?

- poznávají nespravedlnost (velmi často i ze strany učitelů!) a odnášejí si do života, že je to tak asi správné. Silnější nebo přizpůsobivější mají přece zelenou. A pokrytectví dostává už na samém počátku školní docházky pevné základy.

A mohl bych dále pokračovat....

Zakončím to jen tím, že posledních cca 20 let jde úroveň státního vzdělávání strmě dolů a mezi hlavní důvody patří nevídaný nárůst byrokracie, která ubírá učitelům spoustu času věnovat se dětem naplno. Nastupuje zákonitě vyčerpanost pedagogů, často nudné hodiny bez života, ale také klesající míra přirozené autority mnohých učitelů, která je z jejich strany bohužel docela často kompenzována zbytečnými restrikcemivůči dětem namísto toho, aby stála před katedrou osobnost, která je dětem partnerem, nikoli trestajícím náhončím.

Pane Pavle, člověk je individualista větší či menší, ale je součástí množiny lidí. Lidi jsou mnohobarevní a musí se naučit spolu žít. Nepřipravené, doma opečovávane děti to prostě budou mít těžší, ja nerikam, že všechny. A soutěživost? Myslíte, že třeba sport neučí děti soutěživosti se vším všudy?

Ne, já prostě na domácí výuku místo skoly nevěřím, jedině v určitých případech.

Paní Naďo,

přece k tomu, aby se lidé naučili spolu žít, nepotřebují zrovna školu pod státní doktrínou! Tuto možnost (naučit se spolu vycházet, tolerovat se atd.) mají přece při dalších aktivitách - sportovních, kulturních nebo třeba jen tím, že si budou hrát venku, jak jsme to dělali my před několika desítkami let, kdy jsme sami vymýšleli, jak se zabavíme, a nepotřebovali jsme k tomu žádné učitele, žádné lektory nebo dohlížitele.

Dnešní školy zdaleka nepodporují kreativitu a samostatnost dětí, nebývají příkladem spravedlnosti nebo možnosti diskutovat na témata, která jsou zapovězena - a to ještě přísněji, nežli tomu bylo za nás. I přirozená autorita učitele je dnes bohužel spíše výjimkou. Všeobecně se dnes většina dětí ve škole nudí.

A to, co dnes předvádí vláda, kdy školy opakovaně na dlouhou dobu zcela zbytečně zavírá, je další důkaz, že tzv. školní vzdělávání řízené státem dětem rozhodně není zárukou jejich kvalitního vzdělání, ba naopak. Vypadá to, že není ani v zájmu státu mít z dětí chytré občany.

A soutěživost? Tu určitě podporuji, ale ne ve škole. Sport je k tomu jak dělaný, často i hra na hudební nástroj, pobyt dítěte v kolektivu ostetních dětí mimo školu taktéž.

Pane Pavle, tady se prostě neshodneme, dnes je vidět, jak dětem škola chybí, samy to říkají, v podstatě děti touží být v kolektivu, a kroužky ani hry na písku jim nestačí.

Tady bych to uzavřela. Ponecháme si svoje názory a půjdeme dál.

Ano, souhlasím, že dětem chybí škola. Ale jsem toho názoru (říkají mi to nejen má vnoučata), že jim škola chybí hlavné kvůli kamarádům, s nimiž se nemohou setkávat dokonce ani v kroužcích, které jsou pozastaveny.

To jen na doplnění.