Musí mít přece nějaké povinnosti!
Včera jsem se přimotala v jedné (musím podotknout přátelské) skupině k diskuzi o tom, jaké povinnosti mají děti v jednotlivých rodinách.
Napsala jsem tam:
„Já to vnímám tak, že děti si nemohly vybrat, že se mi narodí, takže já nemám žádné právo jim ukládat nějaké povinnosti. Snažím se žít s nimi tak, aby mi pomáhaly proto, že chtějí a jen tehdy, když chtějí. Mužovi taky neukládám povinnosti a děti jsou lidi, stejně jako on.
Já osobně už nedokážu uvažovat tak, že když jsem si svobodně nevybrala někde být, stejně tam mám nějaké „povinnosti”. Prostě beru děti jako lidi se vším všudy.”
Brzo to bude už 19 let, co jsem mámou. Za takovou dobu toho na dětech i na sobě vyzkoušíte fakt hodně.
Zkoušeli jsme příkazy.
„Danečku, vynes koš.”
Zkoušeli jsme vyhrožování.
„Danečku, dokud nevyneseš ten koš, nepustím ti pohádku.”
Zkoušeli jsme rodinné rady, domlouvání se, rozdělování povinností.
„Tatínek luxuje, maminka vytírá, Daneček vyndavá myčku, Lucinka vynáší koš.”
Nic z toho nefungovalo. Hádejte proč.
Nic z toho děti nedělaly dobrovolně a rády. Protože to nedělaly ze své vnitřní motivace. Navíc jsem se cítila jako dráb vymáhající něco, co jsem dětem sama vnutila.
Výsledkem byly často jen hádky a pokusy o donucení dětí plnit „jejich povinnosti”. A frustrace a narušená důvěra na všech stranách.
Kdysi jsem si myslela, že děti se učí být zodpovědné tak, že jim dospělí dávají za něco zodpovědnost. Dnes už vím, že jediný způsob, jak se můžou děti naučit skutečné zodpovědnosti je ten, že jim ji dospělí nebudou brát a sami budou tou nejlepší verzí sebe sama, aby šli příkladem.
Postupně jsem pochopila něco, co jsem vnitřně věděla vždycky: že mi strašně vadí jakékoli nucení. Ať jsem nucena, nebo nutím, prostě v tom nejsem schopná žít. Tak to dělám jinak.
Prostě jsem přijala, že když děti nechtějí, nepomůžou mi. Zároveň ale s nimi normálně komunikuju a prostě jim řeknu, když bych fakt ocenila pomoc. A co myslíte? Většinou pomůžou. Protože vědí, že nemusejí. Akorát to musí být doopravdy. Ne jen nějaká manipulace nebo hra na „nemusíš, ale když nepomůžeš, budu se na tebe půl dne tvářit jako kakabus, nebo si s tebou nezahraju Ubongo”.
Jsme dospělí. Rozhodli jsme se pořídit si domácnost a děti. Proč zodpovědnost za svá rozhodnutí přehazujeme na někoho, kdo neměl možnost se informovaně rozhodnout, zda chce být členem právě naší rodiny?
Někdo říká, že děti (duše?) si vybírají, kam se narodí, aby se něco naučily. Já tomu nevěřím. Mám pocit, že se tím dá omluvit spousta nepravostí, které dospělí dětem dělají.
Zdeňka Šíp Staňková
Co způsobujeme dětem, když na ně křičíme?
Tohle je těžké téma, moc těžké. Protože komu z nás se to nestane? Troufám si tvrdit, že každý máme chvíle, kdy se neudržíme.
Zdeňka Šíp Staňková
Radikální unschooling
Co je to zas za... radikalitu? Nestačí unschooling? To zní ale agresivně. Nic radikálního přece nemůže být svobodné...
Zdeňka Šíp Staňková
Technologie. Obrazovky. Mobily.
Mají pozitiva i negativa. Jako všechno na světě. Takže o tom mluvím. Sama se sebou, s mužem, s dětmi.
Zdeňka Šíp Staňková
Teenagerská rebelie neexistuje když...
Puberta je složité období. Hlavně pro člověka, který ji právě prožívá. Mozek prochází bouřlivým vývojem, jaký zažil naposledy v miminkovském věku.
Zdeňka Šíp Staňková
Ale jak naučím bez školy svoje děti …. (doplňte cokoli)?
Špatná otázka! Navrhuju, abyste se místo toho zkusili ptát: Je zrovna tahle dovednost/znalost/informace důležitá v reálném životě?
Zdeňka Šíp Staňková
Domácí vzdělávání a práce aneb „Jak se uživíme?“
Tohle bývá jedním z nejčastějších dotazů, pochybností a strachů rodičů, kteří by chtěli s dětmi přejít na domácí vzdělávání.
Zdeňka Šíp Staňková
Chci, aby moje děti uměly říct NE
Aby se to mohly naučit, musejí mít možnost to trénovat v bezpečném prostředí a s lidmi, kterým důvěřují. S rodiči.
Zdeňka Šíp Staňková
Školka a ponižování dětí. Nebo už týrání svěřené osoby..?
Vyrazily jsme s dcerami dnes dopoledne bobovat. Syn se věnoval distanční výuce, stejně jako většina dětí, takže jsme očekávaly, že na kopci nebude narváno.
Zdeňka Šíp Staňková
Je bezpečné s vámi nesouhlasit?
Můžeme s dětmi komunikovat tím nejvíc respektujícím způsobem a tím nejklidnějším hlasem na světě. V životě bychom naše děti neuhodili, snažíme se používat nenásilnou komunikaci, důvěřovat jim a bezpodmínečně je milovat.
Zdeňka Šíp Staňková
Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě!
Jednou z nejčastějších námitek k domácímu vzdělávání bývá: „Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě, kde musíš mít ostré lokty!
Zdeňka Šíp Staňková
Učitelé, MŠMT, hierarchie a moc
Před pár dny mi jedna kamarádka poslala video, kde natočila komunikaci učitelky s dětmi při online hodině matematiky své dcery v šesté třídě běžné základky.
Zdeňka Šíp Staňková
A co triggeruje vás?
Vyrostla jsem v prostředí, které nepřijímalo negativní emoce, natož jejich projevy. Možná to znáte taky. Od jemnějšího popírání až po to drsné:
Zdeňka Šíp Staňková
Děti nejsou lidi ani ve zdravotnictví
K tomuhle textu jsem se odhodlávala dlouho, protože mám zkušenost, že to bývá velmi výbušné téma. Jestli něco vyvolává ještě větší emoce než školství, je to očkování nebo zdravotnictví obecně.
Zdeňka Šíp Staňková
Kolik toho víme? A co všechno nevíme?
Víte, co je lygometrie? Věci, co víme, že nevíme. Amin Toufani v krásném TED talku mluví o tom, co je v pařížském Louvru na druhé straně té zdi, na níž visí Mona Lisa.
Zdeňka Šíp Staňková
Nastavujete dětem hranice?
Nastavovat hranice dítěti je jako snažit se udržet hopsající gumový míček uvnitř papírové krabice. Dřív nebo později si míček najde cestu ven...
Zdeňka Šíp Staňková
Učení je ta nejpřirozenějši a nejradostnějši činnost pod sluncem. Pokud je dobrovolné.
Už jste někdy viděli zdravé miminko nebo batole, které by se nechtělo učit? Jenže my jsme z učení udělali něco, co chceme popsat, měřit, hodnotit a řídit.
Zdeňka Šíp Staňková
Já za to nemůžu, to oni!
Opravdová zodpovědnost může vyrůst jen ze skutečné svobody. Tak kdo dneska může za vaše pos...é životy? Znáte ten “vtip”?
Zdeňka Šíp Staňková
Nechci mít moc, je to zrádná a zrůdná cesta
„Škola a sportování dává deˇtem rˇád a jsou soucˇástí socializace. "Je trˇeba být v kolektivu, ve sportovní šatneˇ, vyporˇádat se s tlakem neˇjaké souteˇže.
Zdeňka Šíp Staňková
Když nebude školní docházka povinná, budou lidi negramotní!
Bez nuceného vzdělávání a bez škol totiž nikdo nebude číst knihy. Nikdo nikdy nikam nepojede hromadnou dopravou, přece se kvůli jízdním řádům nebude učit číst.
Zdeňka Šíp Staňková
Nejsme rozbití, jen jsme chtěli přežít
Když má některé z mých dětí špatnou náladu, je naštvané nebo se vzteká, je pro mě hodně těžké „zachovat chladnou hlavu”.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 49
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1674x