Proč dětem nezakazuju technologie
- S nimi mluvím o svých pocitech. Nejen o strachu či obavách, které na mě mohou dotírat (a taky že dotírají) ohledně vlivu všeho výše zmíněného na naše životy.
- Ráda přijímám pozvání, když mi chtějí ukázat novou hru na svém telefonu, protože si vážím důvěry, kterou ke mně mají. Nebojí se, že je odbydu, nebo že zhodnotím novou hru jako “pěknou blbost”. Je to totiž společný čas strávený něčím, co mají rády. Chtějí mi ukázat něco, co jim přináší potěšení, a to je pro mě důvod k radosti.
- Snažím se nedělit činnosti na produktivní a neproduktivní, vzdělávací a nevzdělávací, dobré a špatné, chytré a hloupé a nehodnotit je. Svět není černobílý a “něco” se učíme všichni, každou vteřinu svých životů.
- Přemýšlím o svých straších, odkud pramení, o tom, proč mě osobně ta daná věc zneklidňuje a hledám cesty, jak to s dětmi srozumitelně komunikovat.
- Hledám společně s nimi životní rovnováhu ve světě, kde se všemu výše zmíněnému prakticky nelze vyhnout.
Nepřeju si limitovat svým dětem přístup ke světu, který žije kolem nich. Zrovna technologie jsou a budou čím dál větší součástí našich životů, ať si o tom myslíme cokoli. Nedává mi smysl izolovat děti od věcí, které jsou běžnou součástí společnosti, v níž žijeme.
Protože:
- Přeju si, aby mi důvěřovaly i nadále. Aby se nebály se mi svěřit s čímkoli, co je bude trápit, ať už v online světě, nebo v tom offline. Věřím, že zákazy plodí nedůvěru v jakémkoli vztahu.
- Zakázané ovoce nejvíc chutná. Budu-li své děti od určitých věcí izolovat, co se stane, až se s nimi poprvé setkají – navíc s vědomím, že je to “něco špatného”, protože maminka to zakázala?
Skutečně věřím, že nikdy nepoužijí počítač, nesnědí nic sladkého, nepodívají se, když jim kamarád bude chtít ukázat porno…? Chci, aby se ve chvíli, kdy “selžou”, cítily provinile a nedostatečně?
Ne.
Přála bych si, aby věděly, že nic na světě není černobílé. Že spousta věcí může být dobrými sluhy, ale špatnými pány. Že se lze informovat o tom, jak technologie, cukr a spousta jiných věcí působí na mozek a tělo obecně, a pak si utvořit vlastní názor. Že konečné rozhodnutí a zodpovědnost za něj je vždy na nich. Že jsem tu vždycky pro ně, i když si budou připadat, že selhali, nebo udělali něco špatného.
Žijeme tohle všechno spolu. Chodíme světem, který je kolem nás, pozorujeme ho, zkoumáme, mluvíme o něm. O těch hezkých věcech, ale i o těch ošklivých. Komunikujeme. Tohle je moje cesta a je mi v ní dobře. Hluboce věřím tomu, že rovnováha v životě může vzejít pouze ze skutečné svobody.
Zdeňka Šíp Staňková
Co způsobujeme dětem, když na ně křičíme?
Tohle je těžké téma, moc těžké. Protože komu z nás se to nestane? Troufám si tvrdit, že každý máme chvíle, kdy se neudržíme.
Zdeňka Šíp Staňková
Radikální unschooling
Co je to zas za... radikalitu? Nestačí unschooling? To zní ale agresivně. Nic radikálního přece nemůže být svobodné...
Zdeňka Šíp Staňková
Technologie. Obrazovky. Mobily.
Mají pozitiva i negativa. Jako všechno na světě. Takže o tom mluvím. Sama se sebou, s mužem, s dětmi.
Zdeňka Šíp Staňková
Teenagerská rebelie neexistuje když...
Puberta je složité období. Hlavně pro člověka, který ji právě prožívá. Mozek prochází bouřlivým vývojem, jaký zažil naposledy v miminkovském věku.
Zdeňka Šíp Staňková
Ale jak naučím bez školy svoje děti …. (doplňte cokoli)?
Špatná otázka! Navrhuju, abyste se místo toho zkusili ptát: Je zrovna tahle dovednost/znalost/informace důležitá v reálném životě?
Zdeňka Šíp Staňková
Domácí vzdělávání a práce aneb „Jak se uživíme?“
Tohle bývá jedním z nejčastějších dotazů, pochybností a strachů rodičů, kteří by chtěli s dětmi přejít na domácí vzdělávání.
Zdeňka Šíp Staňková
Chci, aby moje děti uměly říct NE
Aby se to mohly naučit, musejí mít možnost to trénovat v bezpečném prostředí a s lidmi, kterým důvěřují. S rodiči.
Zdeňka Šíp Staňková
Školka a ponižování dětí. Nebo už týrání svěřené osoby..?
Vyrazily jsme s dcerami dnes dopoledne bobovat. Syn se věnoval distanční výuce, stejně jako většina dětí, takže jsme očekávaly, že na kopci nebude narváno.
Zdeňka Šíp Staňková
Je bezpečné s vámi nesouhlasit?
Můžeme s dětmi komunikovat tím nejvíc respektujícím způsobem a tím nejklidnějším hlasem na světě. V životě bychom naše děti neuhodili, snažíme se používat nenásilnou komunikaci, důvěřovat jim a bezpodmínečně je milovat.
Zdeňka Šíp Staňková
Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě!
Jednou z nejčastějších námitek k domácímu vzdělávání bývá: „Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě, kde musíš mít ostré lokty!
Zdeňka Šíp Staňková
Učitelé, MŠMT, hierarchie a moc
Před pár dny mi jedna kamarádka poslala video, kde natočila komunikaci učitelky s dětmi při online hodině matematiky své dcery v šesté třídě běžné základky.
Zdeňka Šíp Staňková
Musí mít přece nějaké povinnosti!
Jestli jste si doteď nemysleli, že jsem divná, po přečtení tohohle textu si možná už budete ťukat na čelo. Zjistila jsem, že i ve svojí „sociální bublině” jsem občas za magora.
Zdeňka Šíp Staňková
A co triggeruje vás?
Vyrostla jsem v prostředí, které nepřijímalo negativní emoce, natož jejich projevy. Možná to znáte taky. Od jemnějšího popírání až po to drsné:
Zdeňka Šíp Staňková
Děti nejsou lidi ani ve zdravotnictví
K tomuhle textu jsem se odhodlávala dlouho, protože mám zkušenost, že to bývá velmi výbušné téma. Jestli něco vyvolává ještě větší emoce než školství, je to očkování nebo zdravotnictví obecně.
Zdeňka Šíp Staňková
Kolik toho víme? A co všechno nevíme?
Víte, co je lygometrie? Věci, co víme, že nevíme. Amin Toufani v krásném TED talku mluví o tom, co je v pařížském Louvru na druhé straně té zdi, na níž visí Mona Lisa.
Zdeňka Šíp Staňková
Nastavujete dětem hranice?
Nastavovat hranice dítěti je jako snažit se udržet hopsající gumový míček uvnitř papírové krabice. Dřív nebo později si míček najde cestu ven...
Zdeňka Šíp Staňková
Učení je ta nejpřirozenějši a nejradostnějši činnost pod sluncem. Pokud je dobrovolné.
Už jste někdy viděli zdravé miminko nebo batole, které by se nechtělo učit? Jenže my jsme z učení udělali něco, co chceme popsat, měřit, hodnotit a řídit.
Zdeňka Šíp Staňková
Já za to nemůžu, to oni!
Opravdová zodpovědnost může vyrůst jen ze skutečné svobody. Tak kdo dneska může za vaše pos...é životy? Znáte ten “vtip”?
Zdeňka Šíp Staňková
Nechci mít moc, je to zrádná a zrůdná cesta
„Škola a sportování dává deˇtem rˇád a jsou soucˇástí socializace. "Je trˇeba být v kolektivu, ve sportovní šatneˇ, vyporˇádat se s tlakem neˇjaké souteˇže.
Zdeňka Šíp Staňková
Když nebude školní docházka povinná, budou lidi negramotní!
Bez nuceného vzdělávání a bez škol totiž nikdo nebude číst knihy. Nikdo nikdy nikam nepojede hromadnou dopravou, přece se kvůli jízdním řádům nebude učit číst.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 49
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1674x