Chudáci učitelé!
Děti nedávají pozor, vyrušují, zlobí. I přesto, že učitelé se snaží věnovat individuálně každému jednomu dítěti ze všech, co mají ve třídě. Mají je rádi. Vědí, co je pro ně nejlepší.
A rodiče? Ti si stěžují čím dál víc, učitelská profese už dávno nemá takovou prestiž jako dřív. Jooo dřív, to byly časy, kdy si lidé učitelů vážili! Dneska - co si ti rodiče všechno dovolí?! Děti ani rodiče vůbec nechápou, že to s nimi myslí učitelé dobře. Studovali na to, tak přece vědí, co je potřeba děti učit a jakým způsobem.
Víte, mám svého oblíbeného pekaře. Chodím si k němu kupovat chleba. Je moc fajn, miluje svou práci, dává jí všechno. Po večerech a víkendech vymýšlí, co všechno by mohl svým zákazníkům nabídnout. Někdy dokonce vynechá výlet se svou rodinou a místo toho se věnuje práci. Před pár měsíci jsem si k němu zase zašla pro chleba. Řekl mi, že chleba mi neprodá, že prý teď nejnovější výzkumy v oblasti pekařství tvrdí, že lidem je třeba prodávat rohlíky. Vychválil mi své rohlíky až do nebes a dal mi dlouhou přednášku o tom, proč bych je měla jíst
Jenže já rohlíky nechtěla, chtěla jsem chleba.
“Žádný chleba už péct nebudu, rohlíky si budete kupovat! Vy si vůbec nevážíte toho, co pro vás dělám! Vždyť já vstávám každý den o půl páté, abych mohl v pět už být v pekárně a kontrolovat, že ty rohlíky budou upečené co nejlépe! Víte, jak málo na nich vydělávám? Nemám skoro žádný plat! Myslím to s vámi dobře, rozumím pekařině nejlíp, vždyť jsem se ji vyučil a vy chcete CHLEBA???”
To mi řekl.
Víte, co jsem udělala? Od té doby jsem si kupovala chleba jinde. Protože jsem mohla. Pekařů je ještě naštěstí - i přes různé nesmyslné regulace - dost.
A víte, co jsem si uvědomila za pár týdnů od téhle příhody? Nemám ze zákona žádnou povinnost si kupovat jakékoli pečivo, takže když nebudu chtít, nemusím vůbec žádné jíst. Nikdo mi za to nedá pokutu, ani mě nezavřou. To je, co?
Ty jo, ještě že ti chudáci učitelé mají zajištěnou klientelu! Každé, úplně každé dítě, je povinné navštěvovat školu. Kdyby to rodiče sabotovali, stačí se obrátit na policii a sociálku a ti už je přivedou k rozumu. Sice existuje takové to domácí vzdělávání, ale to je naštěstí jen výjimka pro ty divné lidi, co nechápou, že to s jejich dětmi učitelé myslí dobře, musejí to schvalovat ředitelé škol, je potřeba o něj žádat a když se ti rodiče doma s dětmi neučí správně, ředitel jim to může kdykoli zrušit a poslat dítě do školy - za odborníky. Normální lidi chápou, že učitelé přeci musejí taky z něčeho žít, proto je třeba svými daněmi přispívat na jejich platy, ať jsme s jejich prací spokojeni, či ne - oni tomu rozumějí lépe než my a my rodiče (natož děti) jim do toho nemáme co mluvit. Zaplať a mlč.
Kamarádka od vedle mi jednou povídá:
“Hele, když si ti někteří učitelé stěžují, že je děti neposlouchají, zlobí, nedávají pozor v hodinách, nemůže to být tím, že jsou tihle učitelé pro děti třeba nezajímaví?”
Ta si naběhla! Ony snad děti budou rozhodovat o tom, co je zajímavé a co ne? Co by dělala ta spousta učitelů, kteří by dětem zajímaví nepřišli - ztratila by práci? V žádném případě! Děti nevědí, co je pro ně dobré, je potřeba je donutit, aby dávaly pozor a nezlobily.
Chudáci učitelé…
P. S.: Veškerá podobnost se skutečnými osobami je ryze náhodná. I když, vlastně… ;-)
P. P. S.: Jestli vám představa školy, kde si děti své učitele vybírají, dávají jim výpovědi, když jsou nezajímaví, a na jejich hodiny nemusejí chodit přijde bizarní (nebo naopak zajímavá), googlete Sudbury Valley Schoolsa zjistíte, že práce učitele může být radost a že to jde bez donucování dětí k poslušnosti.
Zdeňka Šíp Staňková
Co způsobujeme dětem, když na ně křičíme?
Tohle je těžké téma, moc těžké. Protože komu z nás se to nestane? Troufám si tvrdit, že každý máme chvíle, kdy se neudržíme.
Zdeňka Šíp Staňková
Radikální unschooling
Co je to zas za... radikalitu? Nestačí unschooling? To zní ale agresivně. Nic radikálního přece nemůže být svobodné...
Zdeňka Šíp Staňková
Technologie. Obrazovky. Mobily.
Mají pozitiva i negativa. Jako všechno na světě. Takže o tom mluvím. Sama se sebou, s mužem, s dětmi.
Zdeňka Šíp Staňková
Teenagerská rebelie neexistuje když...
Puberta je složité období. Hlavně pro člověka, který ji právě prožívá. Mozek prochází bouřlivým vývojem, jaký zažil naposledy v miminkovském věku.
Zdeňka Šíp Staňková
Ale jak naučím bez školy svoje děti …. (doplňte cokoli)?
Špatná otázka! Navrhuju, abyste se místo toho zkusili ptát: Je zrovna tahle dovednost/znalost/informace důležitá v reálném životě?
Zdeňka Šíp Staňková
Domácí vzdělávání a práce aneb „Jak se uživíme?“
Tohle bývá jedním z nejčastějších dotazů, pochybností a strachů rodičů, kteří by chtěli s dětmi přejít na domácí vzdělávání.
Zdeňka Šíp Staňková
Chci, aby moje děti uměly říct NE
Aby se to mohly naučit, musejí mít možnost to trénovat v bezpečném prostředí a s lidmi, kterým důvěřují. S rodiči.
Zdeňka Šíp Staňková
Školka a ponižování dětí. Nebo už týrání svěřené osoby..?
Vyrazily jsme s dcerami dnes dopoledne bobovat. Syn se věnoval distanční výuce, stejně jako většina dětí, takže jsme očekávaly, že na kopci nebude narváno.
Zdeňka Šíp Staňková
Je bezpečné s vámi nesouhlasit?
Můžeme s dětmi komunikovat tím nejvíc respektujícím způsobem a tím nejklidnějším hlasem na světě. V životě bychom naše děti neuhodili, snažíme se používat nenásilnou komunikaci, důvěřovat jim a bezpodmínečně je milovat.
Zdeňka Šíp Staňková
Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě!
Jednou z nejčastějších námitek k domácímu vzdělávání bývá: „Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě, kde musíš mít ostré lokty!
Zdeňka Šíp Staňková
Učitelé, MŠMT, hierarchie a moc
Před pár dny mi jedna kamarádka poslala video, kde natočila komunikaci učitelky s dětmi při online hodině matematiky své dcery v šesté třídě běžné základky.
Zdeňka Šíp Staňková
Musí mít přece nějaké povinnosti!
Jestli jste si doteď nemysleli, že jsem divná, po přečtení tohohle textu si možná už budete ťukat na čelo. Zjistila jsem, že i ve svojí „sociální bublině” jsem občas za magora.
Zdeňka Šíp Staňková
A co triggeruje vás?
Vyrostla jsem v prostředí, které nepřijímalo negativní emoce, natož jejich projevy. Možná to znáte taky. Od jemnějšího popírání až po to drsné:
Zdeňka Šíp Staňková
Děti nejsou lidi ani ve zdravotnictví
K tomuhle textu jsem se odhodlávala dlouho, protože mám zkušenost, že to bývá velmi výbušné téma. Jestli něco vyvolává ještě větší emoce než školství, je to očkování nebo zdravotnictví obecně.
Zdeňka Šíp Staňková
Kolik toho víme? A co všechno nevíme?
Víte, co je lygometrie? Věci, co víme, že nevíme. Amin Toufani v krásném TED talku mluví o tom, co je v pařížském Louvru na druhé straně té zdi, na níž visí Mona Lisa.
Zdeňka Šíp Staňková
Nastavujete dětem hranice?
Nastavovat hranice dítěti je jako snažit se udržet hopsající gumový míček uvnitř papírové krabice. Dřív nebo později si míček najde cestu ven...
Zdeňka Šíp Staňková
Učení je ta nejpřirozenějši a nejradostnějši činnost pod sluncem. Pokud je dobrovolné.
Už jste někdy viděli zdravé miminko nebo batole, které by se nechtělo učit? Jenže my jsme z učení udělali něco, co chceme popsat, měřit, hodnotit a řídit.
Zdeňka Šíp Staňková
Já za to nemůžu, to oni!
Opravdová zodpovědnost může vyrůst jen ze skutečné svobody. Tak kdo dneska může za vaše pos...é životy? Znáte ten “vtip”?
Zdeňka Šíp Staňková
Nechci mít moc, je to zrádná a zrůdná cesta
„Škola a sportování dává deˇtem rˇád a jsou soucˇástí socializace. "Je trˇeba být v kolektivu, ve sportovní šatneˇ, vyporˇádat se s tlakem neˇjaké souteˇže.
Zdeňka Šíp Staňková
Když nebude školní docházka povinná, budou lidi negramotní!
Bez nuceného vzdělávání a bez škol totiž nikdo nebude číst knihy. Nikdo nikdy nikam nepojede hromadnou dopravou, přece se kvůli jízdním řádům nebude učit číst.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 49
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1674x