Ruka na plotně
Takže zvažujete možnosti:
- Budu křičet tak dlouho, dokud někdo nepřijde a nezachrání mě.
- Vydržím to. Asi se nedá nic jiného dělat, rezignuji. Nebo naopak – budu si hrát na hrdinu a dělat, že mě to vůbec nebolí!
- Možná, kdybych trochu upravil/a svou polohu a ruku trochu posunul/a, byla by bolest snesitelnější.
- Druhou volnou rukou se budu štípat do stehna; silnější bolest přehluší tuhle.
- Budu kolem sebe kopat a mlátit sebou, třeba se “něco” stane a bolest přestane.
- Budu brečet, nadávat, řvát, prostě dělat cokoli, co mi trochu uleví.
Mnozí z vás si teď asi klepou na čelo. To je přece jasné, že stačí ruku z plotny sundat! Udělat to, co nám velí instinkt – prostě ucuknout. Opravdu je to tak jednoduché? V případě rozpálené plotny snad, ale…?
Znáte pojem naučená bezmocnost? A Seligmanův slavný experiment? Popsala jej například A. Skálová zde: “…Ve svých pokusech učil Seligman psy vyhýbat se elektrickému šoku. Respektive šoku, který následoval po předchozím varovném signálu. Psi se rychle naučili opustit prostor, v němž dostávali šoky – pokud zde tato možnost byla. Pokud výzkumník psy uvázal, takže dostali šok vždy (protože nemohli utéct), psi začínali výt a kňučet už při zaznění signálu. Dotud to není tak zajímavé. Seligman však zjistil, že poskytne-li psům následně možnost z tohoto neblahého prostoru uniknout, většina psů se o to ani nepokusí a jen bezmocně kňučí. Uvedený experiment vedl posléze Seligmana ke zformulování „teorie naučené bezmocnosti“, která se stala jedním z modelů deprese. Depresivní lidé se totiž chovají podobně jako Seligmanovi psi – bezmocně snášejí nepříznivé situace, které by mohli svým chováním změnit. Klepou stále na zamčenou bránu jako náš hrdina v počítačové adventuře, pokoušejí se nacpat čtverečky do koleček, což vede k vyčerpanosti a depresi, případně se chovají impulzivně a destruktivně, rozkopávají zamčené dveře a házejí hračkami o zeď.”
Teď si zkuste přečíst tento text znovu od začátku a místo rozpálené plotny si představte prostředí, v němž vás někdo drží proti vaší vůli a nutí vás dělat věci, které nechcete. Ano, mám na mysli školu. Ne, nikoli všechny školy, ani žádné konkrétní.
Mám na mysli systém povinné školní docházky, který často z dětí vyrábí klienty psychologických a psychiatrických poraden. Ano, dělají to i někteří rodiče. To ale není důvod, abychom my všichni povinně vystavovali své děti jednání, které je právě naučené bezmocnosti zhusta učí.
V poslední době se kolem množí dotazy zoufalých maminek, jejichž děti se zuby nehty brání docházce do školy. Ještě mají sílu bojovat. Instinktivně se cukají, chtějí sundat ruku z plotny. Tak trochu doufám, že v nich roste generace lidí, kteří si nenechají samozvanou autoritou diktovat, co mají dělat, jak se mají chovat a jak mají myslet. Samy děti to ale nezvládnou. Nebojme se stát za nimi. Nechtějí-li chodit do školy a necítí-li se tam dobře, mají k tomu důvod. Prosím, poslouchejme naše děti, vnímejme to, co nám říkají a jak se cítí. Pomozme jim hledat cesty k šťastnému a naplněnému životu a netvrďme jim, že nejdřív musejí přetrpět “přípravu na život” – školu. Povinnou školní docházku zatím skutečně vydržet musejí, je ale do značné míry na nás, rodičích, jak moc v pohodě nebo v nepohodě děti těch 9 (resp. 10 s povinným předškolním rokem) let budou.
Jak jim být oporou si můžete přečíst zde. A pokud uvažujete o alternativách k tradičním školám, o komunitní škole či o domácím vzdělávání, najdete info na webu Svobody učení.
P.S. A ještě třeba odkaz na prezentaci o naučené bezmocnosti u žáků/dětí (Masarykova univerzita).
Zdeňka Šíp Staňková
Co způsobujeme dětem, když na ně křičíme?
Tohle je těžké téma, moc těžké. Protože komu z nás se to nestane? Troufám si tvrdit, že každý máme chvíle, kdy se neudržíme.
Zdeňka Šíp Staňková
Radikální unschooling
Co je to zas za... radikalitu? Nestačí unschooling? To zní ale agresivně. Nic radikálního přece nemůže být svobodné...
Zdeňka Šíp Staňková
Technologie. Obrazovky. Mobily.
Mají pozitiva i negativa. Jako všechno na světě. Takže o tom mluvím. Sama se sebou, s mužem, s dětmi.
Zdeňka Šíp Staňková
Teenagerská rebelie neexistuje když...
Puberta je složité období. Hlavně pro člověka, který ji právě prožívá. Mozek prochází bouřlivým vývojem, jaký zažil naposledy v miminkovském věku.
Zdeňka Šíp Staňková
Ale jak naučím bez školy svoje děti …. (doplňte cokoli)?
Špatná otázka! Navrhuju, abyste se místo toho zkusili ptát: Je zrovna tahle dovednost/znalost/informace důležitá v reálném životě?
Zdeňka Šíp Staňková
Domácí vzdělávání a práce aneb „Jak se uživíme?“
Tohle bývá jedním z nejčastějších dotazů, pochybností a strachů rodičů, kteří by chtěli s dětmi přejít na domácí vzdělávání.
Zdeňka Šíp Staňková
Chci, aby moje děti uměly říct NE
Aby se to mohly naučit, musejí mít možnost to trénovat v bezpečném prostředí a s lidmi, kterým důvěřují. S rodiči.
Zdeňka Šíp Staňková
Školka a ponižování dětí. Nebo už týrání svěřené osoby..?
Vyrazily jsme s dcerami dnes dopoledne bobovat. Syn se věnoval distanční výuce, stejně jako většina dětí, takže jsme očekávaly, že na kopci nebude narváno.
Zdeňka Šíp Staňková
Je bezpečné s vámi nesouhlasit?
Můžeme s dětmi komunikovat tím nejvíc respektujícím způsobem a tím nejklidnějším hlasem na světě. V životě bychom naše děti neuhodili, snažíme se používat nenásilnou komunikaci, důvěřovat jim a bezpodmínečně je milovat.
Zdeňka Šíp Staňková
Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě!
Jednou z nejčastějších námitek k domácímu vzdělávání bývá: „Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě, kde musíš mít ostré lokty!
Zdeňka Šíp Staňková
Učitelé, MŠMT, hierarchie a moc
Před pár dny mi jedna kamarádka poslala video, kde natočila komunikaci učitelky s dětmi při online hodině matematiky své dcery v šesté třídě běžné základky.
Zdeňka Šíp Staňková
Musí mít přece nějaké povinnosti!
Jestli jste si doteď nemysleli, že jsem divná, po přečtení tohohle textu si možná už budete ťukat na čelo. Zjistila jsem, že i ve svojí „sociální bublině” jsem občas za magora.
Zdeňka Šíp Staňková
A co triggeruje vás?
Vyrostla jsem v prostředí, které nepřijímalo negativní emoce, natož jejich projevy. Možná to znáte taky. Od jemnějšího popírání až po to drsné:
Zdeňka Šíp Staňková
Děti nejsou lidi ani ve zdravotnictví
K tomuhle textu jsem se odhodlávala dlouho, protože mám zkušenost, že to bývá velmi výbušné téma. Jestli něco vyvolává ještě větší emoce než školství, je to očkování nebo zdravotnictví obecně.
Zdeňka Šíp Staňková
Kolik toho víme? A co všechno nevíme?
Víte, co je lygometrie? Věci, co víme, že nevíme. Amin Toufani v krásném TED talku mluví o tom, co je v pařížském Louvru na druhé straně té zdi, na níž visí Mona Lisa.
Zdeňka Šíp Staňková
Nastavujete dětem hranice?
Nastavovat hranice dítěti je jako snažit se udržet hopsající gumový míček uvnitř papírové krabice. Dřív nebo později si míček najde cestu ven...
Zdeňka Šíp Staňková
Učení je ta nejpřirozenějši a nejradostnějši činnost pod sluncem. Pokud je dobrovolné.
Už jste někdy viděli zdravé miminko nebo batole, které by se nechtělo učit? Jenže my jsme z učení udělali něco, co chceme popsat, měřit, hodnotit a řídit.
Zdeňka Šíp Staňková
Já za to nemůžu, to oni!
Opravdová zodpovědnost může vyrůst jen ze skutečné svobody. Tak kdo dneska může za vaše pos...é životy? Znáte ten “vtip”?
Zdeňka Šíp Staňková
Nechci mít moc, je to zrádná a zrůdná cesta
„Škola a sportování dává deˇtem rˇád a jsou soucˇástí socializace. "Je trˇeba být v kolektivu, ve sportovní šatneˇ, vyporˇádat se s tlakem neˇjaké souteˇže.
Zdeňka Šíp Staňková
Když nebude školní docházka povinná, budou lidi negramotní!
Bez nuceného vzdělávání a bez škol totiž nikdo nebude číst knihy. Nikdo nikdy nikam nepojede hromadnou dopravou, přece se kvůli jízdním řádům nebude učit číst.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 49
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1674x