Pátek 15. ledna 2021, svátek má Alice
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 15. ledna 2021 Alice

A co triggeruje vás?

6. 01. 2021 8:12:34
Vyrostla jsem v prostředí, které nepřijímalo negativní emoce, natož jejich projevy. Možná to znáte taky. Od jemnějšího popírání až po to drsné:

„Ale no tak, vždyť to není tak hrozný!”

„Přestaň plakat, nic se ti neděje!”

„Co řveš? Vždyť se nic nestalo!”

„Mám ti jednu vrazit, abys měl/a proč brečet?”

Pláč, kňourání nebo křik našich dětí nás triggeruje – spouští v nás vzorce z našeho vlastního dětství.

Možná vás rodiče občas, přemoženi vlastními nezvládnutými emocemi, plácli, nebo dokonce používali násilí jako výchovný prostředek, i když třeba jen z čirého zoufalství.

Vy ale chcete přistupovat k rodičovství jinak – vědomě, nenechat se vláčet zraněními z dětství, nepředávat řetězec bolesti dál.

Jenomže když vaše děti křičí nebo se dokonce vztekají, zapůsobí to jako nůž, který se vám najednou zabodne hluboko do duše.

Prvotním impulzem je pravděpodobně: chci to okamžitě zastavit, chci, aby to hned přestalo! Okamžitý transport do našeho vlastního dětství. Táhne nás to zareagovat jedinými způsoby, které od malička známe – křičet, hrozit, nadávat, plácnout, případně třeba utéct.

Možná jste se, stejně jako já, dřív nechávali ovládnout svými dětskými traumaty. Dnes se mi čím dál častěji daří vnitřně od situace poodstoupit, vnímat, že moje děti křičí proto, že mají nějakou nenaplněnou potřebu, nebo prostě jen potřebují vyjádřit emoce.

Volají o pomoc.

„Maminko, jsem ještě moc malý na to, abych tyhle silné pocity zvládl sám, pomoz mi, prosím!”

Vnímám jako svou úlohu silné emoce s dětmi prožít, aniž bych se nechala vláčet svými vlastními, pomoci jim postupně je pojmenovat, pochopit, prožít, nechat odejít. A postupně jim pomáhat – zejména vlastním příkladem, ne přímým učením – regulovat jejich projevy.

Samozřejmě, že u toho cítím. I svoje emoce se učím prožívat a pozorovat a odolávat tomu obrovskému tlaku je projevit způsobem, který neprospívá ani mně, ani mému okolí. Bohužel mi to v dětství nikdo neukázal, takže je to velmi těžké a ani náhodou se mi to nedaří pokaždé.

Když mi to zrovna jde, jsem prostě přítomná. Mnohdy je to to nejjednodušší, co lze udělat. Když nemám sílu mluvit, nic neříkám. Prostě jen jsem a dávám dětem pocítit, že jsem v jejich silných emocích s nimi, že je nesoudím, nepopírám jejich pocity, rozumím jejich potřebě je vyjádřit.

Když mluvím, a když jejich nejsilnější bouře přejde, pokusím se pojmenovat, co asi v tu chvíli děti cítí. Dávám jim tak k dispozici slova, která později budou moci použít k tomu, aby mně i ostatním daly vědět, co prožívají. Objímám je a jakkoli jinak mazlím, pokud o to stojí.

Co dělám, když mi to zrovna nejde a cítím, že se blíží výbuch?

Pokud je to možné, dám dětem najevo, že to je zrovna těžká chvíle i pro mě, že potřebuju jít na chvíli uklidnit svoje tělo, abych pak mohla pomoct i jim. Snažím se na sebe nezlobit za to, co cítím, protože vím, že jsou to naučené mechanismy z mého vlastního dětství. Jsou to popudy, které se můžu rozhodnout nenásledovat. Je to proces, krůčky jsou malé a někdy se může zdát, že to je jeden krok vpřed a dva vzad. Ale dokud jdu, má to smysl.

A co je nejdůležitější:

Je to „moje”. Není to problém mých dětí! Je to můj trigger. Nikdy to nechci dávat za vinu svým dětem, protože jsou v tom skutečně nevinně.

Autor: Zdeňka Šíp Staňková | středa 6.1.2021 8:12 | karma článku: 8.46 | přečteno: 398x

Další články blogera

Zdeňka Šíp Staňková

Musí mít přece nějaké povinnosti!

Jestli jste si doteď nemysleli, že jsem divná, po přečtení tohohle textu si možná už budete ťukat na čelo. Zjistila jsem, že i ve svojí „sociální bublině” jsem občas za magora.

13.1.2021 v 16:03 | Karma článku: 13.44 | Přečteno: 793 | Diskuse

Zdeňka Šíp Staňková

Děti nejsou lidi ani ve zdravotnictví

K tomuhle textu jsem se odhodlávala dlouho, protože mám zkušenost, že to bývá velmi výbušné téma. Jestli něco vyvolává ještě větší emoce než školství, je to očkování nebo zdravotnictví obecně.

21.12.2020 v 10:25 | Karma článku: 28.17 | Přečteno: 5105 | Diskuse

Zdeňka Šíp Staňková

Kolik toho víme? A co všechno nevíme?

Víte, co je lygometrie? Věci, co víme, že nevíme. Amin Toufani v krásném TED talku mluví o tom, co je v pařížském Louvru na druhé straně té zdi, na níž visí Mona Lisa.

18.12.2020 v 8:32 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 363 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Turner

Každý, kdo v Čechách něco znamená, už je oočkovaný!

Jak v české kotlince získá něco punc nedostatkového, luxusního a prominentního zboží, začne se s tím čachrovat. I kdyby to byl „volskej vocas“, stane se to otázkou společenské prestiže. Ona je to ale vakcína pro dědoušky a babušky

15.1.2021 v 19:14 | Karma článku: 18.00 | Přečteno: 441 | Diskuse

Helena Vlachová

Nějak to guru některých českých důchodců nezvládá

Současný premiér sází na starobní i invalidní důchodce. Chce jim jako populista dělat dobře, nicméně jeho snahy jaksi vyznívají vniveč. Jako příklad lze uvést očkování důchodců proti covidu19.

15.1.2021 v 16:30 | Karma článku: 25.73 | Přečteno: 611 | Diskuse

Marek Valiček

Naštěstí žijeme v míru

"Když tak sem tam na obrazovce vidím vrchního velitele ozbrojených sil České republiky, jsem fakt ráda, že žijeme v míru.", prohlásila máma v době, kdy se náš generalissimus objevoval na veřejnosti ještě bez bandáže a podpěračů.

15.1.2021 v 13:42 | Karma článku: 27.82 | Přečteno: 668 | Diskuse

Petr Omelka

Hitler by řekl: "Cešky fojak, je špatna fojak"

Tedy, kdyby uměl trochu česky. Na rozdíl od baronky von Botzenheim, si Vůdce nedělal o českých vojácích žádné iluze.

15.1.2021 v 9:38 | Karma článku: 26.00 | Přečteno: 796 | Diskuse

Robert Huneš

Nezemřít strachy. Stačí smrt z předsudků.

Rozdělená společnost se opět rozdělila. Tentokrát nad očkováním proti covidu-19. Lidí odmítajících očkování je spousta. Jsme promořeni předsudky, obavami, dezinformacemi. Jsou jich plné sociální sítě, tisk, televize.

14.1.2021 v 20:27 | Karma článku: 15.74 | Přečteno: 650 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 12.94 Průměrná čtenost 1930

Miluju svobodu, Pipi Dlouhou punčochu, cestování a zmrzlinu. Jsem taky matka tří dětí (2002, 2008 a 2019), propagátorka unschoolingu, sebeřízeného vzdělávání, dobrovolnosti a informovanosti v oblasti práv dětí a rodičů ve vzdělávání. Píšu blog s názvem DĚTI JSOU TAKY LIDI, od roku 2012 se podílím na rozvoji iniciativy SvobodaUčení.cz, natáčím videa, přednáším a beseduju.

Najdete na iDNES.cz