Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ruka na plotně

9. 05. 2017 12:53:55
Zapalte vařič. Položte ruku na rozpálenou plotnu. A držte ji tam. Pálí? Hodně? Už křičíte? Co teď? Voláte o pomoc? Snažíte se vymyslet, jak tu situaci, která je vám ale fakt hodně nepříjemná, vyřešit.

Takže zvažujete možnosti:

  • Budu křičet tak dlouho, dokud někdo nepřijde a nezachrání mě.
  • Vydržím to. Asi se nedá nic jiného dělat, rezignuji. Nebo naopak – budu si hrát na hrdinu a dělat, že mě to vůbec nebolí!
  • Možná, kdybych trochu upravil/a svou polohu a ruku trochu posunul/a, byla by bolest snesitelnější.
  • Druhou volnou rukou se budu štípat do stehna; silnější bolest přehluší tuhle.
  • Budu kolem sebe kopat a mlátit sebou, třeba se “něco” stane a bolest přestane.
  • Budu brečet, nadávat, řvát, prostě dělat cokoli, co mi trochu uleví.

Mnozí z vás si teď asi klepou na čelo. To je přece jasné, že stačí ruku z plotny sundat! Udělat to, co nám velí instinkt – prostě ucuknout. Opravdu je to tak jednoduché? V případě rozpálené plotny snad, ale...?

Znáte pojem naučená bezmocnost? A Seligmanův slavný experiment? Popsala jej například A. Skálová zde: “...Ve svých pokusech učil Seligman psy vyhýbat se elektrickému šoku. Respektive šoku, který následoval po předchozím varovném signálu. Psi se rychle naučili opustit prostor, v němž dostávali šoky – pokud zde tato možnost byla. Pokud výzkumník psy uvázal, takže dostali šok vždy (protože nemohli utéct), psi začínali výt a kňučet už při zaznění signálu. Dotud to není tak zajímavé. Seligman však zjistil, že poskytne-li psům následně možnost z tohoto neblahého prostoru uniknout, většina psů se o to ani nepokusí a jen bezmocně kňučí. Uvedený experiment vedl posléze Seligmana ke zformulování „teorie naučené bezmocnosti“, která se stala jedním z modelů deprese. Depresivní lidé se totiž chovají podobně jako Seligmanovi psi – bezmocně snášejí nepříznivé situace, které by mohli svým chováním změnit. Klepou stále na zamčenou bránu jako náš hrdina v počítačové adventuře, pokoušejí se nacpat čtverečky do koleček, což vede k vyčerpanosti a depresi, případně se chovají impulzivně a destruktivně, rozkopávají zamčené dveře a házejí hračkami o zeď.”

Teď si zkuste přečíst tento text znovu od začátku a místo rozpálené plotny si představte prostředí, v němž vás někdo drží proti vaší vůli a nutí vás dělat věci, které nechcete. Ano, mám na mysli školu. Ne, nikoli všechny školy, ani žádné konkrétní.

Mám na mysli systém povinné školní docházky, který často z dětí vyrábí klienty psychologických a psychiatrických poraden. Ano, dělají to i někteří rodiče. To ale není důvod, abychom my všichni povinně vystavovali své děti jednání, které je právě naučené bezmocnosti zhusta učí.

V poslední době se kolem množí dotazy zoufalých maminek, jejichž děti se zuby nehty brání docházce do školy. Ještě mají sílu bojovat. Instinktivně se cukají, chtějí sundat ruku z plotny. Tak trochu doufám, že v nich roste generace lidí, kteří si nenechají samozvanou autoritou diktovat, co mají dělat, jak se mají chovat a jak mají myslet. Samy děti to ale nezvládnou. Nebojme se stát za nimi. Nechtějí-li chodit do školy a necítí-li se tam dobře, mají k tomu důvod. Prosím, poslouchejme naše děti, vnímejme to, co nám říkají a jak se cítí. Pomozme jim hledat cesty k šťastnému a naplněnému životu a netvrďme jim, že nejdřív musejí přetrpět “přípravu na život” – školu. Povinnou školní docházku zatím skutečně vydržet musejí, je ale do značné míry na nás, rodičích, jak moc v pohodě nebo v nepohodě děti těch 9 (resp. 10 s povinným předškolním rokem) let budou.

Jak jim být oporou si můžete přečíst zde. A pokud uvažujete o alternativách k tradičním školám, o komunitní škole či o domácím vzdělávání, najdete info na webu Svobody učení.

P.S. A ještě třeba odkaz na prezentaci o naučené bezmocnosti u žáků/dětí (Masarykova univerzita).

Autor: Zdeňka Staňková | úterý 9.5.2017 12:53 | karma článku: 15.21 | přečteno: 614x

Další články blogera

Zdeňka Staňková

Svěřte děti odborníkům!

Mám za sebou další z řady strašně smutných a děsivých rozhovorů, tentokrát s kamarádkou a její dcerou.

26.10.2017 v 14:59 | Karma článku: 6.97 | Přečteno: 267 | Diskuse

Zdeňka Staňková

Vaše dítě je vědec!

Nepotřebujeme disponovat diplomy z univerzit, abychom věděli, co je pro naše děti dobré. Ony to vědí samy. Stačí se učit společně s nimi, neztratit (nebo znovu najít) fascinaci světem okolo nás a jeho objevováním.

13.6.2017 v 19:17 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 467 | Diskuse

Zdeňka Staňková

Domácí vzdělávání? A co socializace?

Děti jsou lidi. Takže by měly mít stejné právo vybrat si s kým a jak budou trávit svůj čas. Ve škole takovou volbu nemají. Škola děti od skutečného života většinu času izoluje.

4.6.2017 v 16:10 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 1063 | Diskuse

Zdeňka Staňková

Odporuje Ústava ČR sama sobě? Aneb právo = povinnost?

Postupně se společnosti všude na světě zbavují různých “tradic”, které jsou dle obecného mínění v rozporu s lidskými právy. Otroctví, volební (ne)právo žen, atd. Není povinná školní docházka popřením tohoto trendu?

31.5.2017 v 11:13 | Karma článku: 13.49 | Přečteno: 873 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 1213 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste taky začali konečně "makať "? (pokračování - díl druhý)

... a nemyslím tím děvčatům pod sukně, samozřejmě - bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 530 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 11.34 | Přečteno: 848 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 145 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 210 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4038

Svobodná volba, dobrovolnost a respekt nejen mezi dospělými, ale také mezi dospělými a dětmi, zejména v oblasti vzdělávání. To je to, co mě zajímá a o čem píšu, hlavně pro iniciativu SvobodaUčení.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.