Paní Naďo,

přece k tomu, aby se lidé naučili spolu žít, nepotřebují zrovna školu pod státní doktrínou! Tuto možnost (naučit se spolu vycházet, tolerovat se atd.) mají přece při dalších aktivitách - sportovních, kulturních nebo třeba jen tím, že si budou hrát venku, jak jsme to dělali my před několika desítkami let, kdy jsme sami vymýšleli, jak se zabavíme, a nepotřebovali jsme k tomu žádné učitele, žádné lektory nebo dohlížitele.

Dnešní školy zdaleka nepodporují kreativitu a samostatnost dětí, nebývají příkladem spravedlnosti nebo možnosti diskutovat na témata, která jsou zapovězena - a to ještě přísněji, nežli tomu bylo za nás. I přirozená autorita učitele je dnes bohužel spíše výjimkou. Všeobecně se dnes většina dětí ve škole nudí.

A to, co dnes předvádí vláda, kdy školy opakovaně na dlouhou dobu zcela zbytečně zavírá, je další důkaz, že tzv. školní vzdělávání řízené státem dětem rozhodně není zárukou jejich kvalitního vzdělání, ba naopak. Vypadá to, že není ani v zájmu státu mít z dětí chytré občany.

A soutěživost? Tu určitě podporuji, ale ne ve škole. Sport je k tomu jak dělaný, často i hra na hudební nástroj, pobyt dítěte v kolektivu ostetních dětí mimo školu taktéž.

Pane Pavle, tady se prostě neshodneme, dnes je vidět, jak dětem škola chybí, samy to říkají, v podstatě děti touží být v kolektivu, a kroužky ani hry na písku jim nestačí.

Tady bych to uzavřela. Ponecháme si svoje názory a půjdeme dál.

Ano, souhlasím, že dětem chybí škola. Ale jsem toho názoru (říkají mi to nejen má vnoučata), že jim škola chybí hlavné kvůli kamarádům, s nimiž se nemohou setkávat dokonce ani v kroužcích, které jsou pozastaveny.

To jen na doplnění.