Autorko, vemte prosím na vědomí, že povinná školní docházka v našich končinách platí od roku 1869 a již tehdy ji některé vrstvy obyvatelstva neakceptovaly zrovna s nadšením a snažily se ji obcházet.

Pokud by nebylo její nedodržování sankcionováno, došlo by reálně v průběhu několika málo let v některých lokalitách k prudkému zvýšení negramotnosti, což rozhodně není žádoucí.

V praxi je vámi zmiňovaný zákon aplikován opravdu pouze v případech, kdy dochází k úmyslnému opakovanému či dlouhodobému zanedbávání vzdělání, tudíž tam, kde je v péči o potomky "něco špatně".

K vámi kritizovaným možnostem uvolnění z výuky bych jen konstatoval, že naše školy (úřady) v těchto případech postupují velice benevolentně (stejně jako k omluvenkám všeho druhu), neboť například ve Švýcarsku je uvolnění dítěte z výuky ve školním roce za účelem jakési rekreace s rodiči naprosto nemyslitelné.

To jsou ničím nepodložené domněnky. Svoboda rozhodovat o svých věcech musí být nadřazena násilnému donucení.

Ovšem není jasno, jak se to slučuje s novým trendem, že dítě má právo na vlastní rozhodování a je třeba ho nechat žít, jak se mu zlíbí, nechodit do školy a nepracovat.

Nový trend je hloupost, pokud tu existuje násilí ze strany státu vůči rodinám, které chtějí své děti vzdělávat mimo státní propagandu.