Když nebude školní docházka povinná, budou lidi negramotní!
Vlastně nikdy nikdo nikam už netrefí, protože si nebude umět přečíst názvy ulic venku ani na mapě.
Nikdo nikdy už nic nesestaví, neb si nepřečte žádný návod. Možná leda tak nábytek z IKEA.
Vlastně všichni asi umřou na vedlejší účinky léčiv, protože si nepřečtou příbalový leták od žádného léku.
Celý internet přestane existovat, nikdo si na něm přece nic nepřečte. I když, kapitalismus je mocný, nejspíš se to všecko přesune do audia a videa.
Samozřejmě zkrachují všechna knihkupectví a vydavatelství časopisů.
Filmy i počítačové hry s titulky budou pasé.
Dopisy, pohledy, vzkazy na ledničku, nákupní seznamy, přání k narozeninám - s ničím z toho už se nesetkáme.
Nikdo nebude jíst v restauracích, protože si nepřečte menu. Nikdo si ovšem taky nic neuvaří doma, protože si nepřečte recept. Všichni zemřou hlady!
O vývěsních štítech, cenovkách, popiscích v muzeu nebo o graffiti ani nemluvím.
Pohotovosti přeplněné lidmi s anafylaktickými šoky na sebe taky nenechají dlouho čekat, protože si nikdo nepřečte složení potravin a obsah alergenů.
Firmy vyrábějící deskové hry samozřejmě zkrachují, nebo budou muset být v návodech ke hrám skutečně kreativní.
Billboardy, reklamy a letáky taky vlastně nebudou potřeba, nikdo si na nich přece nic nepřečte.
Když nebude škola povinná, nikdo už si nikdy nic nespočítá.
Nikdo už nebude nakupovat, nespočítá si peníze a nezváží zeleninu.
Nikdo nebude chápat předpověď počasí, protože nebude znát čísla.
Nikdo už nic nevyrobí, protože si nikdy nic nezměří.
Proto musí být vzdělávání povinné a jeho podobu a obsah musí určovat stát. Lidi jsou pitomí (a děti obzvlášť) a nedokážou sami vyhodnotit, jaké kompetence, znalosti a dovednosti k životu potřebují.
Ve skutečnosti jsem právě vyjmenovala jen malou část věcí kolem nás, z nichž se děti, které nechodí do školy - a nikdo je nikdy k ničemu nenutí, tak jako mou dvanáctiletou dceru - denně „učí”.
Nepotřebují školy. Nepotřebují učebnice, pracovní sešity, písemky, testy a zkoušení. Nepotřebují obrovská kvanta informací, které si nacpou do hlav, při testu je vychrlí a vzápětí zapomenou. (Schválně si zkuste otevřít nějakou učebnici ze základky a napište mi, co si z ní pamatujete dodnes.)
Čím je moje dcera starší, tím víc jsem v klidu, protože vidím, jak pohodově se pohybuje ve světě i přesto - vlastně asi spíš právě proto - že nikdy v životě nezažila žádné učení školního typu.
Ano, celých 12 let svého života se „fláká”! Myslím, že tak by asi většina lidí označila způsob našeho života.
Žádný řád, žádné povinnosti to nemá! Roste to pro kriminál!
No, já myslím, že to spíš roste pro šťastný a spokojený život. A taky to šťastný a spokojený život žije teď.
Když tomu totiž nevezmeme zodpovědnost za vlastní život, naučí se to vždycky přesně to, co bude skutečně potřebovat.
Zdeňka Šíp Staňková
Co způsobujeme dětem, když na ně křičíme?
Tohle je těžké téma, moc těžké. Protože komu z nás se to nestane? Troufám si tvrdit, že každý máme chvíle, kdy se neudržíme.
Zdeňka Šíp Staňková
Radikální unschooling
Co je to zas za... radikalitu? Nestačí unschooling? To zní ale agresivně. Nic radikálního přece nemůže být svobodné...
Zdeňka Šíp Staňková
Technologie. Obrazovky. Mobily.
Mají pozitiva i negativa. Jako všechno na světě. Takže o tom mluvím. Sama se sebou, s mužem, s dětmi.
Zdeňka Šíp Staňková
Teenagerská rebelie neexistuje když...
Puberta je složité období. Hlavně pro člověka, který ji právě prožívá. Mozek prochází bouřlivým vývojem, jaký zažil naposledy v miminkovském věku.
Zdeňka Šíp Staňková
Ale jak naučím bez školy svoje děti …. (doplňte cokoli)?
Špatná otázka! Navrhuju, abyste se místo toho zkusili ptát: Je zrovna tahle dovednost/znalost/informace důležitá v reálném životě?
Zdeňka Šíp Staňková
Domácí vzdělávání a práce aneb „Jak se uživíme?“
Tohle bývá jedním z nejčastějších dotazů, pochybností a strachů rodičů, kteří by chtěli s dětmi přejít na domácí vzdělávání.
Zdeňka Šíp Staňková
Chci, aby moje děti uměly říct NE
Aby se to mohly naučit, musejí mít možnost to trénovat v bezpečném prostředí a s lidmi, kterým důvěřují. S rodiči.
Zdeňka Šíp Staňková
Školka a ponižování dětí. Nebo už týrání svěřené osoby..?
Vyrazily jsme s dcerami dnes dopoledne bobovat. Syn se věnoval distanční výuce, stejně jako většina dětí, takže jsme očekávaly, že na kopci nebude narváno.
Zdeňka Šíp Staňková
Je bezpečné s vámi nesouhlasit?
Můžeme s dětmi komunikovat tím nejvíc respektujícím způsobem a tím nejklidnějším hlasem na světě. V životě bychom naše děti neuhodili, snažíme se používat nenásilnou komunikaci, důvěřovat jim a bezpodmínečně je milovat.
Zdeňka Šíp Staňková
Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě!
Jednou z nejčastějších námitek k domácímu vzdělávání bývá: „Vždyť ty děti se nenaučí fungovat v normálním světě, kde musíš mít ostré lokty!
Zdeňka Šíp Staňková
Učitelé, MŠMT, hierarchie a moc
Před pár dny mi jedna kamarádka poslala video, kde natočila komunikaci učitelky s dětmi při online hodině matematiky své dcery v šesté třídě běžné základky.
Zdeňka Šíp Staňková
Musí mít přece nějaké povinnosti!
Jestli jste si doteď nemysleli, že jsem divná, po přečtení tohohle textu si možná už budete ťukat na čelo. Zjistila jsem, že i ve svojí „sociální bublině” jsem občas za magora.
Zdeňka Šíp Staňková
A co triggeruje vás?
Vyrostla jsem v prostředí, které nepřijímalo negativní emoce, natož jejich projevy. Možná to znáte taky. Od jemnějšího popírání až po to drsné:
Zdeňka Šíp Staňková
Děti nejsou lidi ani ve zdravotnictví
K tomuhle textu jsem se odhodlávala dlouho, protože mám zkušenost, že to bývá velmi výbušné téma. Jestli něco vyvolává ještě větší emoce než školství, je to očkování nebo zdravotnictví obecně.
Zdeňka Šíp Staňková
Kolik toho víme? A co všechno nevíme?
Víte, co je lygometrie? Věci, co víme, že nevíme. Amin Toufani v krásném TED talku mluví o tom, co je v pařížském Louvru na druhé straně té zdi, na níž visí Mona Lisa.
Zdeňka Šíp Staňková
Nastavujete dětem hranice?
Nastavovat hranice dítěti je jako snažit se udržet hopsající gumový míček uvnitř papírové krabice. Dřív nebo později si míček najde cestu ven...
Zdeňka Šíp Staňková
Učení je ta nejpřirozenějši a nejradostnějši činnost pod sluncem. Pokud je dobrovolné.
Už jste někdy viděli zdravé miminko nebo batole, které by se nechtělo učit? Jenže my jsme z učení udělali něco, co chceme popsat, měřit, hodnotit a řídit.
Zdeňka Šíp Staňková
Já za to nemůžu, to oni!
Opravdová zodpovědnost může vyrůst jen ze skutečné svobody. Tak kdo dneska může za vaše pos...é životy? Znáte ten “vtip”?
Zdeňka Šíp Staňková
Nechci mít moc, je to zrádná a zrůdná cesta
„Škola a sportování dává deˇtem rˇád a jsou soucˇástí socializace. "Je trˇeba být v kolektivu, ve sportovní šatneˇ, vyporˇádat se s tlakem neˇjaké souteˇže.
Zdeňka Šíp Staňková
Nejsme rozbití, jen jsme chtěli přežít
Když má některé z mých dětí špatnou náladu, je naštvané nebo se vzteká, je pro mě hodně těžké „zachovat chladnou hlavu”.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 49
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1674x