Když jsem si naplno uvědomila, že děti opravdu nemusím do ničeho nutit,...

...dostavila se obrovská úleva. Zažila jsem několik vztahů založených na donucování. Ať už evidentním, nebo skrytém.

Počínaje vztahem s mojí matkou. Naučila jsem taky nutit, tlačit, manipulovat, vydírat. Kdo něco podobného nezná, nechť hodí kamenem. Považujeme za „normální” takové prostředí a takové vztahy, v jakých vyrůstáme. Osvojíme si způsob fungování, který v daném prostředí dává smysl. Najdeme strategie, abychom přežili.

Trvalo mi dlouho, než mi došlo, že takhle vztahy vypadat nemusejí. Že se nemusím se svým partnerem nebo dětmi přetlačovat, bát se jim otevřeně svěřit, strachovat se, že nejsem dost dobrá a oni mě přestanou mít rádi. Že nemusím vymýšlet strategie, jak je k něčemu donutit.

Že vztahy, které si přeju mít, nejlíp fungují, když nikdo nikoho do ničeho nenutí. Do ničeho. Opravdu, do ničeho. Včetně jakéhokoli učení.

Nechci už žít ve vztahu, kdy se cítím špatně, protože nenaplňuju očekávání někoho jiného. Nechci, aby si moje děti myslely, že musejí „být nějaké” nebo „dělat něco”, aby byly milovány.

A tak se snažím touhle cestou jít.

Ne, nevyrostou z nich spratci, co jim nezáleží na nikom jiném než na nich. S mnohem větší pravděpodobností z nich vyrostou empatičtí a silní dospělí, kteří budou vědět, že láska a přijetí nemusí být ničím podmíněné.

Ne, nevyrostou z nich hlupáci, co nebudou nic umět. Velmi pravděpodobně neztratí vnitřní motivaci, s níž se všechny děti rodí (jak jinak by se naučily chodit, mluvit, běhat, jezdit na kole,…) a budou se učit to, co jim bude dávat smysl a budou umět vyhodnotit, co skutečně umět potřebují a co je zbytečný balast.

Ne, nevyrostou z nich sobci, co nikdy nikomu s ničím nepomůžou. Soucit a empatie se nedá vnutit, naopak. Vyrůstáte-li v prostředí, kde lidi berou ohled na vaše potřeby a pocity, prostě převezmete podobné vnímání světa a ostatních.

Jestli vám to dává smysl, sdílejte tenhle text s těmi, kdo jsou třeba nešťastní z toho, že „musejí” své děti nutit k učení se do školy. Možná jsou z toho oni i jejich děti nešťastní a vyčerpaní a nenapadlo je, že to jde i jinak.

Moje motivace a mise je jasná (a vlastně sobecká) – chci okolo sebe víc lidí, kteří nebudou mě, moje děti, ani nikoho jiného do ničeho nutit.

Co to zkusit?