Trápíte se vy i děti na distanční výuce?

A víte, že nemusíte? Jde to i jinak. Víte, že si můžete užívat společný čas bez on-line vyučování a nucení dětí k činnostem, které dělat nechtějí?

Domácí vzdělávání (ve školském zákoně zvané individuální) je sice de iure výjimečný způsob plnění povinné školní docházky, je ale možné najít kmenovou školu, která má školní vzdělávací program napsaný tak volně, že po vás, resp. po dítěti, nemusí při přezkoušení – v případě takové školy většinou portfoliovém – chtít skoro nic, neboť dle rámcového vzdělávacího programu jsou povinné výstupy až po 5. a 9. ročníku ZŠ (!), ostatní jsou doporučené.

Já své nyní dvanáctileté dceři umožňuji vzdělávání svobodné a sebeřízené (více tady), ale vy můžete sobě a svým dětem dopřát i jakýkoli jiný způsob vzdělávání, který vám dává smysl. Nemusíte se nechat omezovat tím, co nabízí (a co po vás vyžaduje) běžná škola. Stejně jste teď nuceni mít děti doma, tak proč toho nezkusit využít ke změně, která se může ukázat jako požehnání pro děti, pro vás, pro váš vzájemný vztah. A kdyby náhodou ne, můžete to kdykoli zase změnit zpátky.

Nestojí to za zkoušku?

Dává-li vám to smysl, předejte prosím info dalším rodičům, kteří možná nevědí, že domácí vzdělávání je něco úplně jiného než distanční výuka. Děkuju!