Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ruka na plotně

9. 05. 2017 12:53:55
Zapalte vařič. Položte ruku na rozpálenou plotnu. A držte ji tam. Pálí? Hodně? Už křičíte? Co teď? Voláte o pomoc? Snažíte se vymyslet, jak tu situaci, která je vám ale fakt hodně nepříjemná, vyřešit.

Takže zvažujete možnosti:

  • Budu křičet tak dlouho, dokud někdo nepřijde a nezachrání mě.
  • Vydržím to. Asi se nedá nic jiného dělat, rezignuji. Nebo naopak – budu si hrát na hrdinu a dělat, že mě to vůbec nebolí!
  • Možná, kdybych trochu upravil/a svou polohu a ruku trochu posunul/a, byla by bolest snesitelnější.
  • Druhou volnou rukou se budu štípat do stehna; silnější bolest přehluší tuhle.
  • Budu kolem sebe kopat a mlátit sebou, třeba se “něco” stane a bolest přestane.
  • Budu brečet, nadávat, řvát, prostě dělat cokoli, co mi trochu uleví.

Mnozí z vás si teď asi klepou na čelo. To je přece jasné, že stačí ruku z plotny sundat! Udělat to, co nám velí instinkt – prostě ucuknout. Opravdu je to tak jednoduché? V případě rozpálené plotny snad, ale...?

Znáte pojem naučená bezmocnost? A Seligmanův slavný experiment? Popsala jej například A. Skálová zde: “...Ve svých pokusech učil Seligman psy vyhýbat se elektrickému šoku. Respektive šoku, který následoval po předchozím varovném signálu. Psi se rychle naučili opustit prostor, v němž dostávali šoky – pokud zde tato možnost byla. Pokud výzkumník psy uvázal, takže dostali šok vždy (protože nemohli utéct), psi začínali výt a kňučet už při zaznění signálu. Dotud to není tak zajímavé. Seligman však zjistil, že poskytne-li psům následně možnost z tohoto neblahého prostoru uniknout, většina psů se o to ani nepokusí a jen bezmocně kňučí. Uvedený experiment vedl posléze Seligmana ke zformulování „teorie naučené bezmocnosti“, která se stala jedním z modelů deprese. Depresivní lidé se totiž chovají podobně jako Seligmanovi psi – bezmocně snášejí nepříznivé situace, které by mohli svým chováním změnit. Klepou stále na zamčenou bránu jako náš hrdina v počítačové adventuře, pokoušejí se nacpat čtverečky do koleček, což vede k vyčerpanosti a depresi, případně se chovají impulzivně a destruktivně, rozkopávají zamčené dveře a házejí hračkami o zeď.”

Teď si zkuste přečíst tento text znovu od začátku a místo rozpálené plotny si představte prostředí, v němž vás někdo drží proti vaší vůli a nutí vás dělat věci, které nechcete. Ano, mám na mysli školu. Ne, nikoli všechny školy, ani žádné konkrétní.

Mám na mysli systém povinné školní docházky, který často z dětí vyrábí klienty psychologických a psychiatrických poraden. Ano, dělají to i někteří rodiče. To ale není důvod, abychom my všichni povinně vystavovali své děti jednání, které je právě naučené bezmocnosti zhusta učí.

V poslední době se kolem množí dotazy zoufalých maminek, jejichž děti se zuby nehty brání docházce do školy. Ještě mají sílu bojovat. Instinktivně se cukají, chtějí sundat ruku z plotny. Tak trochu doufám, že v nich roste generace lidí, kteří si nenechají samozvanou autoritou diktovat, co mají dělat, jak se mají chovat a jak mají myslet. Samy děti to ale nezvládnou. Nebojme se stát za nimi. Nechtějí-li chodit do školy a necítí-li se tam dobře, mají k tomu důvod. Prosím, poslouchejme naše děti, vnímejme to, co nám říkají a jak se cítí. Pomozme jim hledat cesty k šťastnému a naplněnému životu a netvrďme jim, že nejdřív musejí přetrpět “přípravu na život” – školu. Povinnou školní docházku zatím skutečně vydržet musejí, je ale do značné míry na nás, rodičích, jak moc v pohodě nebo v nepohodě děti těch 9 (resp. 10 s povinným předškolním rokem) let budou.

Jak jim být oporou si můžete přečíst zde. A pokud uvažujete o alternativách k tradičním školám, o komunitní škole či o domácím vzdělávání, najdete info na webu Svobody učení.

P.S. A ještě třeba odkaz na prezentaci o naučené bezmocnosti u žáků/dětí (Masarykova univerzita).

Autor: Zdeňka Staňková | úterý 9.5.2017 12:53 | karma článku: 12.40 | přečteno: 596x

Další články blogera

Zdeňka Staňková

Vaše dítě je vědec!

Nepotřebujeme disponovat diplomy z univerzit, abychom věděli, co je pro naše děti dobré. Ony to vědí samy. Stačí se učit společně s nimi, neztratit (nebo znovu najít) fascinaci světem okolo nás a jeho objevováním.

13.6.2017 v 19:17 | Karma článku: 10.14 | Přečteno: 368 | Diskuse

Zdeňka Staňková

Domácí vzdělávání? A co socializace?

Děti jsou lidi. Takže by měly mít stejné právo vybrat si s kým a jak budou trávit svůj čas. Ve škole takovou volbu nemají. Škola děti od skutečného života většinu času izoluje.

4.6.2017 v 16:10 | Karma článku: 18.66 | Přečteno: 861 | Diskuse

Zdeňka Staňková

Odporuje Ústava ČR sama sobě? Aneb právo = povinnost?

Postupně se společnosti všude na světě zbavují různých “tradic”, které jsou dle obecného mínění v rozporu s lidskými právy. Otroctví, volební (ne)právo žen, atd. Není povinná školní docházka popřením tohoto trendu?

31.5.2017 v 11:13 | Karma článku: 11.00 | Přečteno: 830 | Diskuse

Zdeňka Staňková

"Veselé" historky ze školky

Se zážitky ze školky je to trochu jako se zážitky z vojny; vyprávíme je jako veselé historky a všichni se smějeme, jak s námi ty učitelky zatočily. Mně osobně ale při těch historkách tuhne úsměv na rtech.

18.5.2017 v 16:59 | Karma článku: 18.73 | Přečteno: 1021 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastík Fürst

Pohled z okna

Dnes ráno jsem se probudil do krásného dne. Pohled z okna byl úplně jiný, než ten, na který jsem zvyklý. Místo protějšího domu nádherná obloha, moře a mé uši navíc registrovaly úžasný klid.

26.7.2017 v 7:50 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jan Jílek

Tak trochu o česneku i válce

Smazal jsem blog, kde jsem se pokoušel adorovat editory, které používám na psaní. Dělo se tak pod vlivem sledování své lásky, která provádí korekturu jedné diplomové práce v LibreOffice.

25.7.2017 v 14:07 | Karma článku: 13.78 | Přečteno: 378 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Já bych ty internety (ne)zakázala

I když jsem se zpočátku zuby nehty bránila, i mě smetla digitální tsunami, a tak patřím mezi lidi, kteří bez internetu neudělají ani krok.

25.7.2017 v 6:45 | Karma článku: 12.57 | Přečteno: 516 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Deník jedné Vlasty ze severozápadu - část VIII.

Už zase prší, ale nevadí. Zábavy i tvůrčí práce je dost. V chomutovském Sushi baru jsem si dala polévku Pho a vrátila se k voskovým barvám, z nichž se dělá enkaustika. Je to výtvarná metoda pro každého. Není třeba umět kreslit.

24.7.2017 v 20:09 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 136 | Diskuse

Jan Holát

Miminko

Wikipedie uvádí, že fejeton lehkou, subjektivní formou poukazuje na aktuální problém, což se mi tentokrát zřejmě nepodaří, nicméně neschopnost mít vlastní rodinu, tím problémem zaručeně je.

24.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 522 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 14.63 Průměrná čtenost 2379

Svobodná volba, dobrovolnost a respekt nejen mezi dospělými, ale také mezi dospělými a dětmi, zejména v oblasti vzdělávání. To je to, co mě zajímá a o čem píšu, hlavně pro iniciativu SvobodaUčení.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.